menu         žáci         rodiče         o škole         dokumenty         třídy         prohlídka         fotografie        

 

                                                                                         
    Fotografie     Školní akce

Školní akce
Sport
Filmy

Ve dnech 24. a 25. 6. 2011 jsme se zúčastnili republikového finále OVOV

První překvapení jsme zažili ještě před odjezdem, když jsme se dozvěděli, že nás po celou dobu bude doprovázet a starat se o nás ,,průvodce“. Do Prahy jsme odjížděli plni očekávání. Náš průvodce si nás vyzvedl v Českých Budějovicích. Cesta vlakem rychle ubíhala.

          

Již na hlavním nádraží nás uvítaly billboardy, které upozorňovaly na blížící se závody… Pro nás, kteří jsme zvyklí přečíst si o závodech maximálně z nástěnky, to byl šok. To ještě více umocnilo naši zvědavost. Co nás čeká? Zvládneme to, neuděláme ostudu? Připadali jsme si jako v jiném světě. Ubytováni jsme byli na strahovských kolejích. Ubytování skromné, ale dobré.

Co nás tu čeká? Celý pobyt v Praze jsme pojali nejen jako sportovní událost, ale i kulturně společenskou. Stačili jsme si nejen zazávodit, ale podívat se i na Petřín, Karlův most, Kampu, Hradčany,… Většina z náš navštívila tato místa poprvé.

,,Jestli spadnete, tak vás zabiju….“ Cesta lanovkou na Petřín. Petřínská rozhledna a výhled z ní musí zaujmout každého. V zrcadlovém bludišti jsme si užili hodně legrace Většina z nás navštila tato místa poprvé. Užívali jsme si krás Prahy plnými doušky.

    

Teď už se poznáme. Taková trička opravdu nikdo nemá. Do Prahy jsme nejeli na výlet, ale hlavně sportovat. Závodili jsme v soutěži družstev i v soutěži jednotlivců. Každé družstvo má 8 členů, 4 hoši a 4 dívky. Naše družstvo startovalo ve složení: Petr Dreiling, Dominik Vícha, Marek Malický, Olga Linhartová, Iveta Slámová, Kristýna Radová a Simona Volková. V soutěži jednotlivců nás reprezentoval Tomáš Kratochvíl.

    

Naše družstvo s naším průvodcem, rádcem a kamarádem v jedné osobě, poručíkem Pavlem Dufkem. Celé sportovní klání začalo slavnostním nástupem všech sportovců, trenérů a olympioniků. Na slavnostním zahájení byla přítomna řada významných osobností. Dana Zátopová si mohla ,,vypsat“ ruku.

    
    

Podpis a fotku s olympijskými vítězi jen tak někdo nemá. To bude vzácnost. Fotka s Romanem, to mi nikdo neuvěří. Mé přání se po 43 letech vyplnilo. Setkání s Věrou Čáslavskou.

   
   

   

   
   

Do závodění jsme dávali veškerý um a síly. Bojovali jsme za sebe i za družstvo. Každý bod je dobrý. Naše želízko v ohni v soutěži jednotlivců – Tomáš.

A je dobojováno. Na stupně vítězů naše družstvo sice nedosáhlo, ale ostudu jsme rozhodně neudělali. Sportovně uznáváme, že tu byla silnější družstva. Drželi jsme palce nejmladšímu závodníkovi na stadionu Tomášovi, který obsadil ve své kategorii celkové 2. místo a byl vyhlášen výrazným talentem. Účast ve finále OVOV v Praze předčila všechna naše očekávání, jak po sportovní, tak po společenské stránce. Uděláme vše proto, abychom se v příštím roce znovu do Prahy probojovali.

   
   

Domů jsme se vraceli sice unaveni, ale plni nezapomenutelných zážitků. Po návratu do školy jsme se podělili o své zážitky s našimi spolužáky. Uspořádali jsme v tělocvičně besedu pro žáky 1.- 5. ročníku. Žáci hltali každé naše slovo. O propagační materiály a fotky s podpisy olympioniků byl velký zájem. Domníváme se, že jsme získali další aktivní příznivce OVOV.


Ohlasy žáků

Simona Volková
    ,,Moc se mi tam líbilo. Největší zážitek pro mě byl, když jsme se řadili za vojákem a čekali na zahájení. Zahájení bylo velkolepé. Bylo fajn vidět vojáky jak bojují a ukázku z výcviku psa. Ale nejvíc se mi na tom líbilo, když vojáci začali skákat z letadla dolů k nám. Nejlepší pro mě bylo potkat se tam s významnými lidmi, kteří ve sportu něco dokázali a dostat od nich fotku s autogramem. Bylo dobře, že jsme měli jako družstvo stejná trička a ostatní zase trička jiná. Mohli jsme se pak lépe najít. Myslím, že tento rok se to povedlo.“

František Marek
    ,,Celá akce se mi líbila až na nepořádek, který za sebou nechávali ostatní soutěžící na tribunách. Nedá se to popsat, musí to každý zažít na vlastní kůži. Bylo to super.“

Iveta Slámová
    ,,Mně se na OVOV nejvíc líbilo, že jsme mohli být v přítomnosti olympijských legend, jako např. Věra Čáslavská, Dana Zátopová a další. Hlavně chci poděkovat všem členům našeho družstva, že se moc snažili, bojovali, abychom byli co nejlepší. A taky našemu vojákovi Pavlovi, že se o nás staral jak nejvíc to šlo. Stejně mě ale nejvíc potěšilo, že jsme se tam vůbec dostali, mohli si zasoutěžit a vyfotit se s Romanem Šebrlem a Antonínem Brožem. Taky nezapomenu na zmrzlinu zdarma a na naši poslední večeři na stadionu. No prostě jsem si ty čtyři dny v Praze na Strahově užila, jak nejvíc to šlo.“

Kristýna Radová
    ,,Moc se mi tam líbili sportovci a patroni, kteří tam byli. Bylo tam výborné jídlo a výborná atmosféra. Chtěla bych poděkovat všem pořadatelům za krásný zážitek.“

Olga Linhartová
    Největší zážitek byl, že jsem potkala spoustu známých sportovců ( např: Roman Šebrle, Robert Změlík, Věra Čáslavská a mnoho dalších…). Ale ze všeho nejvíc jsem se těšila na sportování. Možná by bylo lepší , kdybychom neměli druhý den tolik posilování na ruce, ale to je maličkost. Také jsem poprvé byla na Strahově a na stadionu, který je velice velký. Jinak jsem si to užila a doufám, že tam pojedu i příští rok.“

Petr Dreiling
    ,,Měli tam výborné obědy a večeře, snídaně byly taky výborné. Nejlepší bylo, že jsme si mohli dát zmrzliny kolik chceme. Také bylo super, že jsme měli raut a v něm bylo plno druhů salámů, tři druhy chleba, řízky s bramborovým salátem, zelenina a ovoce, lívance s marmeládou, kopečková zmrzlina, točená kofola a šest druhů džusů. Také jsme dostali hromadu tyčinek choccapic a nesquik. Měli jsme taky nádherné procházky po Praze. Například jsme byli na Petříně, Karlově mostě, Pražském Hradě, v zrcadlovém bludišti. Nejlépe jsme se cítili, když jsme viděli Romana Šebrle a Roberta Změlíka a ještě plno známých olympioniků, např. Čáslavská, Zátopková a další. Měli jsme dobrého vojáka Pavla a ještě dobrého olympionika Františka Jursu. Bylo to tam nádherné a překrásné.“


Závěrem

Co napsat? Člověk by měl nejdřív vychladnout a vyjádřit se s časovým odstupem. Chtěl bych poděkovat všem, kteří tento projekt vymysleli a zorganizovali. Rozhodčím, olympionikům, vojákům, sponzorům. Prostě všem, kteří se na republikovém finále OVOV nějak podíleli. Připravili pro všechny účastníky, ať už mladé, či nás starší, nádherný zážitek, na který se nezapomíná. Vím, kolik úsilí stojí uspořádat závody. Týdny práce, která není nikde vidět, na nic nezapomenout, mít vše připravené. A pak přijde stejně nějaký neočekávaný zádrhel…Organizátoři se s těmito problémy dokázali vypořádat bleskově a přispěli tak k hladkému průběhu závodů a báječné atmosféře. Co mne nejvíce zaujalo? Zaujalo mne vystoupení Roberta Změlíka, který nejdříve poukázal na to, že mládež přestává sportovat a na problémy s tím spojené. Přišel však i s řešením, jak se z tohoto bludného kruhu dostat. Robert Změlík a Roman Šebrle připravili pohybový program OVOV. Myslím si, že jde o smysluplný program, který by mohl přispět k návratu mládeže ke sportovním aktivitám. Na projekt OVOV jsem se nejdříve díval s nedůvěrou, takových projektů už tu bylo…. Přesto jsem zařadil některé disciplíny pravidelně do hodin Tv. K mému překvapení to děti chytlo, začaly mezi sebou závodit, dokonce někteří začaly trénovat dobrovolně i doma. Časem se k nám začali přidávat i ,,zdraví nemocní“, kteří jinak raději zahřívali lavičku.

Čím je člověk starší, tím méně se mu chce zkoušet něco nového. Dělá věci rutinně. Nad mládeží zlomil hůl s tím, že je to čím dál tím horší a lepší to nebude. Spokojí se s daným stavem věci. OVOV mě přiměl vyzkoušet něco nového a kupodivu to u dětí vzbudilo veliký zájem. Po dlouhé době mám pocit, že nedělám svoji práci zbytečně.“

Vladimír Kratochvíl