symboly |
mateřský jazyk |
ve společnosti |
tradice |
masová kultura |
v rodině |
informací |
---|
Komunita
- společenství lidí, kteří sdílejí určitou oblast, ať již omezenou prostorově, nebo jejich společnými zájmy
- komunitu charakterizuje zejména sdílená vzájemná interakce, vycházející například ze společných potřeb nebo zájmů
- komunity se obvykle vytvářejí na jednom určitém místě (např. obyvatelstvo obce, spolek, škola, církev, firma)
- každá lidská komunita je vždy založena na vzájemném fyzickém styku většího či menšího počtu lidí
Základní předpoklady soužití v komunitách
- důvěra - svěřené důvěrnosti by nikdy neměly být zneužity či použity proti udělovateli
- pravdivost – jestliže se vždy říká pravda, vytváří se příznivé klima v komunitě
- aktivní naslouchání – to znamená věnovat se plně tomu, co říká druhý
- neshazování jiných – jeho porušení často přerůstá v agresi, násilí, šikanování
- osobní maximum – individuální snaha pro dosažení co nejlepšího výsledku
Základní pojmy, jež charakterizují soužití v komunitě
- autorita (převaha určitého člověka nad ostatními, je přirozená nebo formální – dána např. funkcí)
- solidarita (soudržnost, vzájemná podpora, pomoc v rámci společenské skupiny)
- altruismus (obětavé a nezištné chování ve prospěch druhého člověka, pomoc druhým, aniž od nich něco očekáváme)
- egoismus (opak altruismu, sobectví, přehnaná láska k sobě samému)
Rodina
- do rodiny vstupuje člověk většinou bez vlastního přičinění - každému člověku na světě jsou dáni nejbližší lidé
- rodina vzniká manželstvím, základním smyslem rodiny je výchova dětí
- dětem představují rodinu rodiče a sourozenci, rodičům je rodinou jejich životní partner a vlastní děti, generace prarodičů rozumí rodinou jak svého životního partnera, tak rodiny svých dětí s vnoučaty
- sourozenecké sváry – sourozenci by si měly pokud možno problém vyřešit sami bez zásahu rodičů
- problémem mezi sourozenci je viditelné nadržování rodičů jednomu z dětí nebo rozdělování majetku - vše by mělo být rozděleno rovným dílem
Soužití generací
je to soužití prarodičů, rodičů a jejich dětí, dobré soužití vyžaduje pochopení a toleranci od každého člena rodiny, soužití všech členů rodiny by mělo být založeno na demokratických principech, solidaritě a především vzájemné lásce – to je tzv. rodina žádoucí. Každý její člen se v ní cítí bezpečný a ví, že se může kdykoliv obrátit na ostatní členy. Je zde přirozená úcta mladších ke starším, ale také respekt a podpora práv a nároků těch mladších a bezbrannějších. Naproti tomu rodina nežádoucí je taková, která je založena na despocii ze strany silnějších (rodiče, prarodiče, starší sourozenci, blízký příbuzný) vůči slabším. Náprava v takovéto rodině představuje velmi obtížný úkol, který nejsou členové rodiny sami schopni zvládnout.
problémy soužití generací mají svůj počátek již v období, které bývá nazýváno „vylétání z hnízda„ , tedy v době, během níž mladí lidé opouštějí původní rodinu, aby vytvořili vlastní manželství a založili svou rodinu. Odchod od rodičů je náročnou životní událostí pro všechny členy rodiny
Mezigenerační konflikty
- vznikají z rozdílných postojů, představ a názorů na svět kolem sebe, na rodinné
soužití, na životní hodnoty, na společné bydlení apod.- negativně na soužití působí nevhodné způsoby jednání a komunikace
- rozeznáváme
- útočné typy – komandování, pomlouvání, vyvolávání hádek
- submisivní a neútočné způsoby jednání - nejsou tak zjevné, ale jejich negativní účinek je obdobný jako při jednání útočného rázu
Předstírání, přetvařování, vnucování – svým chováním nás tito lidé vlastně omezují a nedopřejí nám dostatek osobní svobody, např. denní telefonování rodičů dětem, které již mají vlastní rodinu, denní návštěvy v jejich domácnosti, shánění různých věcí pro ně, i když o to nestojí… Mnohdy ti, kteří nás zahrnují přílišnou láskou, vlastně chtějí, abychom jim opláceli totéž a veškerou pozornost věnovali jim.
Třída
Třída je skupina žáků stejného věku, kteří jsou společně vyučováni ve škole, je to v podstatě organizační jednotka žactva ve škole, je to určitá sociální skupina
I zde platí základní pravidla, která by měla vycházet z myšlenky, že všichni jsme tu kamarádi, tudíž si neubližujme, ale mějme se rádi a pomáhejme si navzájem, aby ve třídě vládla spokojenost, zdravá soutěživost a soudržnost, nikoliv falešné kamarádství a nejrůznější třenice, neboť v této komunitě budeme společně žít několik let
Základní pravidla společného soužití žáků ve třídě
- šetřme zdraví své i ostatních
- spory řešme slovem, nikoliv rukama
- pomáhejme si navzájem
- mějme úctu k cizí práci k cizím věcem
- buďme taktní a ohleduplní
- mluvme slušně
- umějme vyhrávat i prohrávat
- neberme si, co nám nepatří
- buďme kamarády
Chování lidí v rodině a ve společnosti
„Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se k tobě chovaly tvoje děti“ (Sokrates)
- člověk jako tvor společenský se ocitá v nejrůznějších uskupeních – ať jsou to již náhodná seskupení nebo skupiny trvalejší, v nichž se projevují jeho osobní vlastnosti
- ve všech skupinách, doma i ve společnosti cizích lidí, si lidé sdělují nějaké informace a právem se od nás očekává nějaké chování odvozené od pravidel slušného chování
Předpoklad soužití
je vyznačen určitými a určenými rolemi a statusem ve společnosti
- role – znamená očekávané chování člověka ve společnosti, který se nachází v určité společenské pozici
- status – je to, jak si člověka v určité roli cení jeho okolí
Role a status se neustále vyvíjejí a časem mění Např. vztahy v tradiční patriarchální rodině – otec byl hlavou a živitelem, měl v rodině nejvyšší status a děti jej musely bezvýhradně poslouchat, matka byla srdcem rodiny V takovéto autoritativní rodině je obtížné získat respekt k sobě samému, schopnost prosadit se. Rozdělení rolí v dnešní rodině není již tak vyhrocené a neměnné. V současné demokratické, liberální rodině panují kamarádské vztahy. Je v ní podporována individualita, ovšem hrozí zde nebezpečí, že ta může přerůst v egocentrismus a nedisciplinovanost.
Druhy chování člověka ve společnosti, ať již v rodině či mezi cizími lidmi
Aktivní chování
- útěk a boj jsou dva aktivní způsoby vyrovnávání se se situacemi
- v bojích se však téměř vždy projevuje lidská agresivita, tj. útočnost
- aktivita znamená přímou účast
- útěk naopak většinou svědčí o strachu
Pasivní chování
- vzdání se je reakcí pasivní
- pasivita znamená vzdání se, netečnost, nečinnost
- vzdání se také svědčí o strachu
- chovat se pasivně znamená potlačovat vlastní pocity, nemluvit o svých přáních a trpně ustupovat druhým
- pasivní člověk se bojí říci svůj názor, nedokáže prosadit svá přání. Vyhýbá se názorovým střetům a nedokáže druhému člověku nic odmítnout, i když ví, že by určitou věc dělat neměl nebo že ji dělat ani nechce
Agresivní chování
- znamená nebrat v úvahu zájmy, přání a práva jiných, ale bojovat jen za svá vlastní přání a prosazovat je na úkor ostatních lidí
- člověk, který se chová agresivně, často používá zastrašování a vyhrožování, obviňuje a ponižuje druhé lidí
Asertivní chování
- tento způsob chování umožňuje dosáhnout toho, čeho chceme, aniž bychom potlačovali vlastní přání a potřeby nebo jednali na úkor druhého člověka
- je zlatou střední cestou
- vždy a za všech okolností by mělo jít o spolupráci a dohodu než o vítězství
Chování lidí však není jen chováním k sobě navzájem , ale znamená i chování ke světu, který nás obklopuje, tedy k našemu životnímu prostředí.Stačí si zopakovat kousek naší státní hymny… I v ochraně prostoru, ve kterém žijeme, beze zbytku platí slova starověkého myslitele, jež byla citována úvodem.