lidského soužití |
osobních vlastností |
mezi lidmi |
perspektivy |
informací |
---|
Motto: „ Život nevyžaduje, abychom byli nejlepší – jen abychom se o to nejlepší snažili“ (Jakson Brown)
Vlastnosti a vůle
Vlastnosti
- osobnost člověka
- je utvářena ve vztazích mezi lidmi, prostředím a společností, osobnost se vždy projevuje jako celek
- osobnost je soustavou vlastností, charakterizujících celistvou individualitu konkrétního člověka, zaměřeného na realizaci životních cílů
- lidské vlastnosti
- pomáhají zobrazit rysy, schopnosti, dovednosti a záliby určité osoby
- volní vlastnosti člověka
- vlastnosti podmíněné vůlí člověka
- vyjadřují záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, které je vlastní jen člověku
- volní vlastnosti se projevují např. v samoregulaci chování a jednání
- uplatňují se jak při přípravě určité činnosti, procesu rozhodování, tak při vlastním vykonávání činnosti
- pomáhají při překonávání překážek k dosažení určitého cíle
- formují se v průběhu života zejména pod vlivem výchovy
- mezi volní vlastnosti řadíme např.
- vytrvalost, rozvážnost, spolehlivost, sebeovládání
- zásadovost, svědomitost, sebehodnocení, sebeřízení
- sebekázeň, sebekritičnost, cílevědomost, samostatnost
- iniciativnost, ráznost, smysl pro odpovědnost…
- každá z těchto vlastností má také svůj protipól
- volní vlastnosti dostávají psychologický význam při spojení s postoji a motivy
Vůle
- společensky podmíněný psychický proces vědomé a účelné regulace všech reakcí člověka
- zejména jednání, schopnost rozhodování a volby činnosti nutné k uskutečnění vytčeného cíle
- proces vědomého řízení lidské činnosti navozující stav psychické nástavby, který připouští zpracování určitých podnětů a jiné vylučuje
- vůle je specifickým aktem, jehož nejcharakterističtějším rysem je
- schopnost překonávat vnější i vnitřní překážky
- nepodléhat bezprostředním přáním a pohnutkám
- uvědomovat si hodnoty sledovaného cíle
- vůle může být
- úmysl - chtění, záměr, úmysl, snaha o dosažení nějakého cíle, zájem na jeho dosažení, výsledek rozhodování, svoboda rozhodování
- psychická vlastnost - schopnost jednat podle vlastního úmyslu, schopnost se rozhodnout
- svobodná vůle
- spočívá ve schopnosti rozhodovat se a účelně jednat se znalostí věcí
- síla vůle je výsledkem znalostí, zkušeností, výchovy a sebevýchovy
- je to také otázka
- svobodného či nutného jednání
- svobody či nutnosti volby
- závislosti či nezávislosti
- vnějších tlaků a vnitřních pohnutek
- funkce vůle
- je to nejvyšší kontrola chování
- volní jednání
- jeho podstatným znakem je rozvaha
- stanovení cíle a prostředku nemusí být vždy rozumné
Motivace
- usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle
- vyjadřuje souhrn všech skutečností
- radost, zvídavost, pozitivní pocity
- radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal
- motivace může být
- vnitřní – výsledek potřeb a zájmů člověka (potřeba poznávací, seberealizace, kulturní potřeby)
- vnější – je určena působením vnějších podnětů (hrozba trestu, možnost odměny)
- často bývá kombinací obou
- motivy - osobní příčiny určitého chování
- jsou to pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb
- za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy se vyvíjejí z potřeb
- potřeby
- potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme
- biologické (biogenní, primární, vrozené) - potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku… slouží pro přežití, reprodukci nebo udržení zdraví
- sociální (psychogenní, sekundární, získané)
- kulturní (vzdělání, kulturní život...)
- psychické (radost, štěstí, láska…). - zajišťují adaptaci na sociální podmínky, reagují na nedostatek v sociálním bytí
- další motivy
- pud - vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, pud mateřský…)
- zájem - získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají po stránce poznávací nebo citové - vyhraněný zájem označujeme pojmem záliba
- aspirace (ambice) - snaha o sebeuplatnění, vyniknutí, někdy se označuje také jako ctižádost
- cíl - uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat…
- ideály - jsou to vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života…
- zvyk – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost
Sebehodnocení
- nejvyšší forma hodnocení
- východisko k odstranění chyb analýzou příčin a vyvozením důsledků
- nejvýraznějším problémem sebehodnocení je
- přílišná sebekritičnost
- nebo naopak absence sebekritiky
- vnější faktory, které sebehodnocení ovlivňují
- rodinné prostředí, právě v rodině se u dítěte předškolního věku rozvíjí sebevědomí, na němž závisí sebehodnocení a zjišťování příčin úspěchu nebo neúspěchu
- názor rodičů dítě v předškolním věku nekriticky přijímá, neboť se s rodiči identifikuje
- stejným způsobem se zpočátku identifikuje s osobou učitele
- vnitřní faktory, které sebehodnocení ovlivňují
- dosavadní zkušenost člověka s vlastními úspěchy či neúspěchy - sebehodnocení funguje jako kontrolní mechanismus
Smysl sebehodnocení
- každý by si měl uvědomit své chyby, slabé stránky, neúspěchy
- snaha o nalezení příčin, proč se mi nedaří či daří, co můžu udělat pro zlepšení, jaký/á bych chtěl/a být
- utvoření strategie k nápravě a posílení svého sebevědomí
- pochopení aktuálního stavu svého chování, jednání, dovedností, znalostí, vědomostí…
- hledání příčin a vyvozování důsledků jednání
- přijímat odpovědnost za své chování a jednání
Dobro a zlo
- co se jeví dobrem jedné straně, nemusí být dobré pro stranu druhou
- dobro se stává dobrem jen tehdy, pokud není konáno na úkor druhých - pokud tomu tak není, je to zlo
- dobro i zlo je obsaženo a zakotveno v lidských pozitivních povahových rysech
- rozvaha a odpovědnost svého konání je cestou , která vede k pochopení křehké hranice mezi dobrem a zlem