a sociální zdraví |
civilizační nemoci |
zdraví |
dospívání |
závislostí |
vliv party |
rodina, třída |
informací |
---|
Šikana
- je to fyzické i psychické omezování či týrání jedince v kolektivu
- dochází k ní ve všech věkových i sociálních skupinách
- agresor má zpravidla nad obětí fyzickou či početní převahu
- šikanou bývá také označováno byrokratické (úřednické) obtěžování a omezování
- je to synonymum pro psychotraumatizaci ve skupině
- je označením pro opakované týrání, zotročování, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace
- může mít psychickou i fyzickou podobu
- může přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a i nabýt rysy organizovaného zločinu
Vnější znaky šikany
- záměrnost jednání
- nepoměr sil mezi agresorem a obětí
- fyzická síla
- početní převaha agresorů
- psychická převaha nad méně odolným jedincem
- samoúčelnost agrese, šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle
- sama agrese je původním a hlavním cílem šikany
- je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka
- poskytuje nezastupitelné uspokojení
- její opakování
- jednorázovou agresi je možné považovat za šikanu v případě, že se agresor a oběť již znovu nesetkali
Členění šikany podle následujících kritérií
- viditelnost šikany
- šikanování zjevné - fyzické útoky, psychické ponižování, vydírání
- skryté - vyloučení ze skupiny
- míra nutné aktivity oběti
- pasivní snášení útoků
- nedobrovolné vykonávání příkazů agresora
- forma útoku
- fyzické nebo verbální šikanování
- ničení a odcizování osobních věcí
Vztah oběti a agresora
- může být až překvapivě silný
- příčinou může být absence citových vztahů nebo závislost podobná závislosti na drogách
- u šikanujícího může vzniknout „návyk, který musí uspokojovat stále většími dávkami
- u oběti může dojít k identifikaci s agresorem
- tzv. pseudosvědomí, které šikanovaného kárá za negativní myšlenky o šikanujícím
- je proto velmi nevhodné konfrontovat oběť s agresorem či je jen společně vyslýchat
- oběť se při pohledu na svůj „vzor“ může agresora zastávat, nechce ho podrazit
- často odvolává svá předchozí svědectví a případ před agresorem zlehčuje
Příčiny šikany - charakteristika aktérů
- nejčastějším faktorem jsou osobnostní charakteristiky členů skupiny
- agresoři bývají starší, fyzicky vyspělejší jedinci nebo skupina disponující početní převahou
- šikanující mnohdy pochází z prostředí, kde je agrese prostředkem jednání
- k šikanování ho často vede vlastní zakomplexovanost, nedostatek sebevědomí a nejistota
- k oběti bývá bezohledný a mnohdy ji považuje za méněcennou
- oběť bývá často jedinec, který se nějak odlišuje
- jedinci handicapovaní vzhledově, sociálně či fyzicky
- lidé úzkostní, plaší
- odlišují rasově, národnostně, vyznáním nebo chováním
- může to být i nový člen skupiny
- šikanující i šikanovaní mají některé společné rysy
- horší výsledky, jsou v kolektivu méně oblíbení, mívají nižší sebevědomí, zakoušejí problémy v rodině
- v jedné osobě se také může spojovat role oběti a agresora - tzv. „agresivní oběť“
Formy šikany
- ignorování oběti
- její izolace, pomlouvání a zesměšňování
- vyhrožování, udílení násilných a manipulativních příkazů a vydírání
- krádeže věcí, jejich poškozování a nedovolená manipulace s nimi
- fyzické násilí i za použití zbraně
- šikana se sexuálním podtextem
- sahá od verbálního obtěžování až k pohlavnímu zneužívání a znásilnění
- kyberšikana
- využívá mobilní telefony, fotoaparáty, kamery a internet
- např. nahrání ponižující situace na mobilní telefon a její rozesílání ve formě MMS či přes internet
- terorizování jiných pomocí e-mailových zpráv, blogů…
- stalking
- opakované fyzické sledování určité osoby, nechtěné kontakty (SMS…)
- dlouhodobé sbírání informací o ní či nemístné oslovování jejích příbuzných, přátel…
- někdy ústí až v trestní stíhání pronásledovatele
Stadia šikany
- první stupeň – vyloučení jedince z kolektivu
- šikana se může objevit kdekoliv
- mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře
- ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho
- spřádají proti němu intriky a dělají na jeho účet drobné legrácky
- druhý stupeň - fyzická agrese a přitvrzování manipulace
- možností postoupení do druhého stadia je několik
- dreagování žáků prostřednictvím nejslabšího jedince, který funguje jako ventil
- nejslabší slouží jako oživení programu
- ve třídě se sejde více agresivních jedinců, kteří prostřednictvím násilí uspokojují své potřeby
- třetí stupeň – klíčový
- vytvoření jádra
- skupinka agresorů, tzv. úderné jádro spolupracuje systematicky
- čtvrtý stupeň - většina přijímá normy agresorů
- většina normy agresorů považuje za nepsané zákony
- i mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě
- týrat spolužáka a dokonce u toho pociťovat uspokojení
- pátý stupeň - totalita neboli dokonalá šikana
- agresoři využívají vše, co lze zužitkovat, od materiálních věcí až po vědomosti a znalosti
- agresoři ztrácejí veškeré zábrany, chtějí pouze provádět násilí, které považují za normální, dokonce za legraci
Dopad šikany
- u agresorů
- dochází k upevňování antisociálních postojů
- jsou přesvědčeni, že agresivní chování lze využívat k vlastnímu prospěchu
- přihlížející členové
- přijímají názor, že společnost není schopna zajistit bezpečnost některým jedincům
- porušování mravních i právních norem není trestáno
- u obětí
- projevují se posttraumatické stresové poruchy
- zhoršení pracovních výsledků
- častější absence či záškoláctví
- klesá jejich sebevědomí a sebehodnocení
- mají problém s navazováním vztahů
- dostavuje se tzv. kumulovaný efekt, oběť získává pocit, že něco není v pořádku a šikanování si zaslouží
- deprese a apatie může šikanovaný řešit útěkem k drogám a alkoholu
- v závažnějších případech může přistoupit i k pokusu o sebevraždu
Školní šikana
- šikanování většinou neprobíhá cestou do školy či ze školy, tzv. na ulici, nýbrž v prostorách školy
Šikana na pracovišti
- mobbing – označuje nejrůznější formy znepříjemňování života na pracovišti, původcem je kolega
- bossing – je druh lobbingu, jehož původcem je nadřízený
- nově se objevuje fenomén „šikanovaného učitele“ ze strany žáků, učňů a studentů
Parta
- je to malá společenská skupina spojená společnými zájmy, v době dospívání je vliv vrstevníků obrovský
- někdy se je snaží dítě napodobovat, jindy se od nich lišit nebo je předstihnout
- samotář je obvykle ten, kdo pouze vzdal své úsilí získat si kamarády, jejich zájem, přátelství a obdiv
- jedinec, zvláště ten, který si není zvláště jistý sám sebou, hledá přirozeně jakékoliv cesty, jak dosáhnout mezi vrstevníky dobrého postavení
- nevhodní kamarádi a rodičovská kontrola – jsou to hlavně starší přátelé a ti, co mají příliš volnosti nebo peněz
- zájem rodičů o kamarády dítěte může způsobit méně problémů než nezájem
- nadměrná kontrola a vliv rodičů však mohou dítě zbavit možnosti, aby se samo učilo poznávat lidi a jejich kvality, může je také dotlačit k rafinovaným způsobům, jak své vztahy tajit
- nedostatečná péče a pozornost však dítě ponechává v situaci, kdy si opravdu nemusí vědět rady nebo nezná míru, za kterou už nemá jít
- je také pravděpodobné, že ve chvíli, kdy dítě se začne cítit ve vztahu k určitým lidem ohroženo, nebo začne řešit nějaké dilema, začne se samo ptát nebo svěřovat
- může se však stát, že se dítě svěřit nechce, hájí své kamarády jako lev proti všem, a přitom je jasné, že se takto opakovaně dostává do kontaktu s rizikovým prostředím (drogy, krádeže, záškoláctví…)
Pravidlo tří P
- chtějí – li být rodiče spojenci vlastních dětí při budování jejich sebevědomí, měli by se řídit pravidlem tří „P“
- 1. pozornost
- věnovat dětem pozornost, dostatek času, klást jim otázky (samozřejmě že nejen : „Jak bylo ve škole?“)
- být zvědaví a zvídaví, pokud to děti dovolí, hladit je, objímat nebo boxovat (to platí u otců a synů v určitém věku)
- 2. pozitivní hodnocení
- při hodnocení učíme děti rozeznávat, co bylo špatně a co dobře
- dětem tím ukazujeme, že si umíme všimnout a mluvit o něčem, co je v nich dobré
- to se děti musí naučit, aby si to občas dokázaly říct samy sobě
- při hodnocení by vždy mělo převážit pozitivní hodnocení
- 3. pravdivost
- pravdivost není absolutní upřímnost – ta může být bezohledná
- jde o to, že dětem se nemá lhát a rodiče by měli žít podle zásad a názorů, které dětem říkají
- dvojí život, dvojí pravda, dvojí tvář (když se rodič chová jinak před dětmi, jinak před partnerem, jinak v zaměstnání a jinak s přáteli)
- dospívající kvůli nim mohou své rodiče nenávidět anebo je napodobují a nemohou si nakonec vážit ani sebe sama
- i to však může být příčinou úniku do náruče nevhodných part vrstevníků